Rok 2030 není daleko. Pokud dnes vytvoříme kvalitní firemní web, je docela dobře možné, že v roce 2030 bude stále fungovat. Možná bude mít nový design, jiné fotografie a několikrát aktualizovaný redakční systém, ale jeho základ může být pořád stejný. Zajímavější otázkou proto není, jak budou za čtyři roky vypadat tlačítka nebo zda budou stále moderní zaoblené rohy. Mnohem zajímavější je, k čemu vlastně budeme webové stránky používat a kdo je bude používat.
Web za svou historii přežil několik předpovědí vlastního konce. Měly ho nahradit sociální sítě, potom mobilní aplikace a nyní se nabízí další kandidát – umělá inteligence. Ani tentokrát pravděpodobně web nezmizí. Může se ale výrazně změnit jeho role. Do roku 2030 podle mě přestane být samozřejmostí, že hlavním návštěvníkem webové stránky je člověk, který si ji otevře v prohlížeči a začne číst od horního nadpisu směrem dolů.
Weby budou číst lidé i stroje
Ještě donedávna jsme web navrhovali především pro dvě publika: člověka a vyhledávač. Pro člověka vznikal obsah a uživatelské rozhraní, vyhledávači jsme pomáhali pochopit strukturu stránky pomocí správného HTML, metadat a strukturovaných dat. S nástupem generativní AI se mezi ně dostává další vrstva.
Člověk hledající hotel, výrobek nebo odbornou službu nemusí v budoucnu navštívit deset webových stránek. Může položit otázku svému AI asistentovi a očekávat, že potřebné informace vyhledá, porovná a předloží mu výsledek. Webová stránka tím neztrácí význam. Naopak. Stává se zdrojem, ze kterého musí informace správně pochopit nejen člověk, ale také software.
To může mít zajímavý důsledek pro design i tvorbu obsahu. Přehledná struktura, správná sémantika HTML, jasně označené produkty, ceny, osoby, adresy nebo služby mohou být ještě důležitější než dnes. Web nebude pouze něco, na co se díváme. Bude stále více také databází informací, se kterou komunikují další systémy.
AI se přesune přímo dovnitř webu
Dnes si pod AI na webu často představíme chatovací okénko v pravém dolním rohu. Do roku 2030 může taková představa působit stejně zastarale jako návštěvní kniha na webu z roku 2002. AI pravděpodobně nebude jednou samostatnou funkcí, ale postupně se stane součástí samotného rozhraní.
E-shop nebude pouze nabízet filtry. Návštěvník může napsat, že hledá dárek pro šestileté dítě do tisíce korun, které má rádo dinosaury, ale už má doma LEGO. Hotelový web nebude vyžadovat procházení všech balíčků. Uživatel popíše, že chce tři noci s dětmi, bazén a možnost výletů bez auta, a systém mu sestaví vhodnou nabídku.
Část podobných výpočtů přitom nemusí probíhat ani na vzdáleném serveru. Technologie jako WebGPU už dnes umožňuje webovým aplikacím využívat GPU zařízení a experimentuje se s provozem jazykových modelů přímo v prohlížeči. Výzkum z roku 2026 ukazuje další pokrok v efektivitě takového lokálního provozu.
Webový prohlížeč se tím stále více přibližuje univerzálnímu prostředí pro aplikace, nikoliv pouze programu na zobrazování dokumentů.
Klasické vyhledávání ztratí část své moci
Po více než dvacet let byla jedna z nejdůležitějších cest na web velmi jednoduchá: otevřít vyhledávač, napsat dotaz, zobrazit výsledky a kliknout na jeden z odkazů. AI tento řetězec narušuje. Mezi dotaz a návštěvu webu vstupuje systém, který může odpověď sestavit z několika zdrojů.
To podle mě neznamená konec SEO. Spíše konec představy, že SEO znamená pouze dostat stránku mezi deset modrých odkazů.
Do roku 2030 může být mnohem důležitější otázka: Dokáže stroj pochopit, kdo jsme, co nabízíme a proč jsou naše informace důvěryhodné? Vedle pozice ve vyhledávači tak poroste význam značky, autorství, strukturovaných informací, originálních dat a obsahu, který skutečně přináší něco, co nelze levně vygenerovat tisíckrát.
Průměrný generický článek typu „10 důvodů, proč navštívit Prahu“ bude mít v prostředí, kde podobný text vytvoří AI během několika sekund, podstatně menší hodnotu. Vlastní zkušenost, výzkum, fotografie, případová studie nebo skutečné odborné stanovisko naopak mohou získat na ceně.
Webů možná vznikne mnohem více. A právě proto bude těžší vyniknout
Umělá inteligence dramaticky snižuje cenu výroby webu. To, co dříve vyžadovalo designéra, copywritera a programátora, lze u jednoduchého projektu částečně vytvořit během několika hodin. Do roku 2030 proto může být technicky velmi snadné vytvořit pěkně vypadající web.
To ale neznamená, že bude snadné vytvořit dobrý web.
Pokud budou miliony firem používat stejné modely, podobné šablony a stejné generátory fotografií, může vzniknout zvláštní paradox. Nikdy nebylo jednodušší vytvořit profesionálně vypadající stránku, ale nikdy nebylo těžší vytvořit stránku, která má vlastní charakter.
Hodnota webdesignéra se potom může přesouvat od samotného kreslení obrazovek k rozhodování o struktuře, obsahu, značce, konverzích, přístupnosti a technické architektuře. AI zvládne napsat CSS. Mnohem obtížnější otázka je, jaký problém má výsledná stránka vyřešit.
Přístupnost přestane být doplněk
Další změna už není prognózou, protože probíhá právě teď. Evropská legislativa rozšířila požadavky na přístupnost také do části soukromého sektoru a WCAG 2.2 se v roce 2025 stal také mezinárodním standardem ISO/IEC 40500:2025.
Do roku 2030 proto očekávám, že se přístupnost bude stále méně řešit jako speciální disciplína přidávaná na konci projektu. Podobně jako dnes považujeme responzivní zobrazení na telefonu za samozřejmost, budeme častěji automaticky počítat s ovládáním klávesnicí, správnými kontrasty, sémantickou strukturou nebo různými způsoby konzumace obsahu.
A to je mimochodem další oblast, kde se požadavky lidí a strojů překvapivě potkávají. Dobře strukturovaný a sémanticky správný dokument pomáhá asistenčním technologiím, vyhledávačům i dalším automatizovaným systémům.
Web bude méně připomínat stránku a více službu
První weby byly skutečně především dokumenty. Měly nadpis, text, několik obrázků a odkazy na další dokumenty. Dnešní web může být účetním systémem, grafickým editorem, videokonferencí, rezervační aplikací nebo kompletním kancelářským softwarem.
Technologie jako WebAssembly a WebGPU tuto hranici dále posouvají. Prohlížeč dokáže vykonávat stále náročnější úlohy a WebGPU umožňuje využít grafický procesor také pro vysoce paralelní výpočty.
Do roku 2030 proto může být rozdíl mezi „webovou stránkou“ a „programem“ pro běžného uživatele ještě méně podstatný. Člověka nebude zajímat, zda používá nativní aplikaci nebo webovou službu. Bude chtít, aby se otevřela okamžitě, fungovala na jeho zařízení a ideálně nevyžadovala instalaci.
Soukromí bude pokračující boj, nikoliv vyřešený problém
Bylo by lákavé předpovědět jednoduchý konec cookies a reklamního sledování. Vývoj posledních let ale ukazuje, že realita bude složitější. Google například ustoupil od původního plánu plošně odstranit third-party cookies v Chromu a vývoj Privacy Sandbox prošel zásadními změnami.
Do roku 2030 proto neočekávám „web bez sledování“. Spíše další hledání rovnováhy mezi personalizací, reklamou, analytikou, legislativou a soukromím. Pro provozovatele webů bude stále cennější mít vlastní vztah se zákazníkem a vlastní first-party data, místo úplné závislosti na reklamních platformách třetích stran.
A co WordPress?
WordPress a podobné redakční systémy podle mě nezmizí. Důvod je jednoduchý: firmy stále potřebují spravovat obsah, produkty, uživatele, média a data. Změnit se ale může způsob, jakým s redakčním systémem pracujeme.
Místo ručního vytvoření stránky, napsání textu, hledání fotografie, SEO optimalizace a překladů může stále větší část rutinní práce vznikat automaticky. Člověk bude spíše zadávat požadavky, vybírat varianty a kontrolovat výsledek. CMS se může postupně měnit z editoru obsahu na systém pro řízení obsahu a automatizace.
Právě tady bych byl opatrný s předpověďmi o „konci webových vývojářů“. Technologie obvykle nezruší potřebu něco vytvořit. Změní to, kterou část práce dělá člověk ručně.
Jak tedy bude vypadat web v roce 2030?
Možná překvapivě podobně jako dnes. Stále budeme mít domény, servery, HTML, odkazy, obrázky, formuláře a tlačítka. Čtyři roky jsou v tomto ohledu velmi krátká doba. Základní principy webu jsou mimořádně odolné.
Změna může být mnohem méně viditelná, ale o to zásadnější. Web už nebude určen pouze člověku, který se na něj dívá. Jeho obsah budou číst vyhledávače, AI asistenti a další softwaroví agenti. Část inteligence se přesune přímo do prohlížeče. Hranice mezi webem a aplikací se bude dál rozmazávat a vytvořit technicky pěknou stránku bude stále jednodušší.
Proto možná největším problémem webu roku 2030 nebude technologie.
Bude jím pozornost a důvěra.
V prostředí, kde dokáže téměř kdokoliv během několika minut vygenerovat text, fotografii i celý web, bude stále cennější něco mnohem staršího: skutečná zkušenost, jasná identita, dobrá pověst a obsah, kvůli kterému má smysl přijít právě k vám.
A možná právě to bude největší paradox webu roku 2030. Čím více jeho tvorbu převezmou stroje, tím důležitější bude, aby na druhé straně byl poznat člověk.