Karlovy Vary jsou z pohledu webdesignéra docela zajímavé město. Stačí se projít po kolonádě a rychle zjistíte, že vytvořit zde web pouze v češtině je trochu podobné, jako kdybyste v hotelu připravili perfektní snídani a následně polovinu hostů nechali stát přede dveřmi jídelny.
Samozřejmě přeháním. Ale jen trochu.
Při práci na webu pro wellness hotel v Karlových Varech jsme vedle české verze řešili také němčinu a postupně se ukázalo něco, s čím se u vícejazyčných webů setkávám poměrně často. Samotný překlad textů je vlastně ta jednodušší část. Mnohem zajímavější otázka zní: co přesně znamená „udělat německou verzi webu“?
Na první pohled je odpověď jednoduchá. Vezmeme českou stránku, přeložíme ji do němčiny a hotovo. WordPress má na to řadu nástrojů, překladače jsou dnes fantastické a AI zvládne během několika sekund práci, která ještě před pár lety znamenala několik hodin strávených nad dokumentem.
Jenže jakmile má web více než pět stránek, objeví se WordPress se svým tradičním smyslem pro humor.
Jedna stránka, dva jazyky a překvapivě mnoho rozhodnutí
Vícejazyčný WordPress lze postavit několika způsoby. Jedním z nejjednodušších je vlastně žádný speciální vícejazyčný systém nepoužívat. Českou stránku prostě zduplikujete, kopii přeložíte do němčiny a vytvoříte německé menu, které na ni odkazuje.
Je to řešení trochu primitivní, ale primitivní nemusí automaticky znamenat špatné.
U malého webu se čtyřmi nebo pěti stránkami může fungovat překvapivě dobře. Každá jazyková verze je naprosto samostatná, nic se nesynchronizuje, nic se samo nepřepisuje a správce přesně ví, co upravuje. Navíc nepotřebujete další plugin, který se jednoho krásného úterního rána rozhodne, že po aktualizaci začne spolupracovat s page builderem poněkud kreativně.
Výhoda je tedy jednoduchost.
Nevýhoda nastane přibližně ve chvíli, kdy jednoduchost skončí.
Máte dvacet stránek, několik pobytových balíčků, kontaktní formuláře, články, reference, galerie, SEO metadata a dvě nebo tři jazykové mutace. V češtině změníte telefonní číslo, v němčině na to zapomenete. Přidáte položku do hlavního menu, ale už ne do německého. Některé stránky mají překlad, jiné ne. A když za rok web převezme někdo jiný, chvíli přemýšlí, proč existuje stránka /wellness-2-final-de-neu/.
V ten okamžik začíná dávat smysl skutečný systém pro správu jazyků.
WPML a kouzlo řízeného chaosu
Pro rozsáhlejší vícejazyčné projekty používám často WPML. Princip je poměrně elegantní: WordPress stále pracuje s jednotlivými stránkami, příspěvky, kategoriemi nebo produkty, WPML ale ví, které z nich jsou vzájemnými překlady.
Česká stránka Wellness tedy může mít svou německou sestru Wellness, anglickou Wellness a třeba francouzskou verzi, kterou jednoho dne vytvoříte ve chvíli, kdy marketingové oddělení usoudí, že právě Lyon je váš nový strategický trh.
Z technického pohledu je důležité, že jednotlivé jazykové verze mohou zůstat samostatnými stránkami. To je něco, co mám rád především tam, kde se web neustále vyvíjí.
Ne všechno totiž chcete synchronizovat.
Telefonní číslo nebo některé technické parametry možná ano. Nadpis stránky, SEO title nebo samotný marketingový text už nutně ne. Německý návštěvník může něco hledat jiným způsobem než český a překlad českého klíčového slova nemusí být klíčovým slovem vůbec.
A právě tady se vícejazyčný web začíná vzdalovat představě, že pouze přepneme přepínač z CZ na DE.
Duplikovat, nebo překládat?
WPML nabízí několik pracovních postupů a jedním z důležitých rozhodnutí je, jestli obsah mezi jazyky duplikovat, nebo vytvořit samostatný překlad.
Duplikování je výborné tam, kde chcete zachovat strukturu stránky přesně stejnou. Vytvoříte českou stránku, její německou kopii a máte jistotu, že základní layout, obrázky a jednotlivé bloky odpovídají originálu. U webů postavených přes Elementor, ACF nebo jiný systém strukturovaného obsahu to dokáže ušetřit značné množství práce.
Má to ale jeden háček: je potřeba vědět, co má zůstat propojené a co už má žít vlastním životem.
Pokud německou stránku pouze zrcadlíte, každá změna originálu může mít dopad i na ni. To je praktické u některých údajů, ale poněkud méně praktické ve chvíli, kdy jste německý text půl hodiny ručně uhlazovali a následně jej dobře míněná synchronizace nahradí novější českou verzí.
Proto u obsahově důležitých webů často preferuji model, kdy česká stránka poslouží jako výchozí konstrukce, německá verze z ní vznikne, ale následně se osamostatní. Layout zůstává podobný, obsah ale můžeme upravovat nezávisle.
Je to o něco více práce. Zároveň je to výrazně bezpečnější ve chvíli, kdy nechceme jen překlad, ale skutečnou jazykovou mutaci.
A pak přišla AI a všechno vyřešila. Tedy skoro.
Bylo by zvláštní psát v roce 2026 o překladech webů a dělat, že se nic nestalo.
Stalo.
Současné jazykové modely jsou v překladech opravdu velmi dobré. Rozdíl proti strojovým překladům, které jsme používali před deseti lety, je obrovský. AI dokáže pochopit kontext, držet terminologii, nabídnout několik stylových variant a na požádání přestat překládat české větné konstrukce do němčiny způsobem, při kterém německý čtenář sice všemu rozumí, ale někde hluboko uvnitř cítí lehký neklid.
Používám ji také.
Přesto u webu prodávajícího dražší nebo prémiovou službu nejsem příznivcem modelu český text → automatický překlad → publikovat → Feierabend.
Ne proto, že by AI německy neuměla. Často umí německy lépe než člověk, který její překlad kontroluje. Problém je spíš v tom, že překlad není jediný úkol.
Překlad není totéž jako text
Představme si jednoduchou českou větu:
Užijte si dokonalý odpočinek v příjemném prostředí našeho hotelu.
Přeložit ji lze bez problémů. Jenže mnohem zajímavější otázka je, jestli ji vůbec potřebujeme.
Možná je příliš obecná už v češtině. Možná německému návštěvníkovi více pomůže konkrétní informace o bazénu, polopenzi nebo vzdálenosti od centra. Možná potřebujeme jiný nadpis, protože lidé v Německu hledají Wellnesshotel Karlsbad, zatímco česká SEO strategie pracuje s úplně jiným výrazem.
A někdy prostě zjistíme, že nejlepší německý překlad české věty je českou větu zahodit a napsat místo ní jinou německou.
Právě tady podle mě zůstává prostor pro ruční práci.
AI může připravit velmi kvalitní základ, překlad lze několikrát nechat zkontrolovat, porovnat různé varianty a využít ji také jako jazykového korektora. Finální text bych ale u prémiových služeb stále rád viděl projít lidskýma očima.
Pokud totiž nabízíme něco, co bychom sami rádi označili za crème de la crème, je trochu škoda ušetřit posledních několik procent úsilí právě na jazyce, kterým službu prodáváme.
Němčina má v Karlových Varech trochu jiné postavení
U Karlových Varů má celá věc ještě jeden rozměr. Německá verze zde není překlad určený vzdálenému trhu na druhém konci světa. Německo je doslova za rohem.
Karlovy Vary mají navíc k německy mluvícím návštěvníkům historicky i geograficky blízko. Německý host může přijet autem na prodloužený víkend, wellness pobyt nebo několik dní v lázeňském městě, aniž by z toho musel dělat expedici hodnou Amundsena.
Proto mě trochu překvapuje, že je německá verze u českých turistických webů občas stále vnímána jako něco navíc: „A kdyby zbyl rozpočet, uděláme ještě němčinu.“
Z čistě technického hlediska tomu rozumím. Každý další jazyk znamená další obsah, testování, SEO metadata, formuláře, menu a dlouhodobou údržbu. Z obchodního hlediska už je to u destinací typu Karlových Varů méně samozřejmé.
Web totiž není vícejazyčný jen ve chvíli, kdy má nahoře tři vlaječky. Vícejazyčný je tehdy, když se návštěvník v každém z těch jazyků dostane od Googlu až k rezervaci bez pocitu, že někde cestou vstoupil do servisního vchodu.
Němčina také trochu mění SEO
Technická stránka nekončí u překladu stránky. Každá jazyková mutace potřebuje vlastní URL, správné provázání jazykových verzí, sitemapu, canonical a hreflang informace. Vyhledávač musí pochopit, že /wellness/ a například /de/wellness/ nejsou dvě náhodně podobné stránky, ale dvě jazykové varianty stejného obsahu.
Pak přichází samotné SEO.
Tady bývá lákavé vzít seznam českých klíčových slov a přeložit jej do němčiny. Jenže lidé nepřekládají svoje vyhledávací dotazy ze slovníku.
Češi hledají Karlovy Vary. Němci znají Karlsbad. Některé fráze mají jiný objem hledání, jiné konkurenční prostředí a někdy zjistíte, že překlad klíčového slova, který je lingvisticky bezchybný, prakticky nikdo nepoužívá.
Takže vedle překladu obsahu dává smysl dělat samostatně také německou analýzu vyhledávání.
A tady se technika, jazyk a marketing začínají příjemně míchat dohromady.
Ogilvy, WordPress a německý turista
David Ogilvy kdysi napsal:
“The consumer isn’t a moron; she is your wife.”
Je to věta z jiné doby a z reklamního světa, ale na vícejazyčné weby sedí překvapivě dobře.
Návštěvníka není potřeba ohromovat tím, že jsme dokázali jeho jazyk automaticky vygenerovat. Je mu úplně jedno, jestli za stránkou stojí WPML, překladatelská agentura, AI, vlastní plugin nebo webdesignér s příliš velkým množstvím kávy.
Chce jen, aby web fungoval.
A ideálně aby ani na okamžik nemusel přemýšlet nad tím, že právě používá „německou jazykovou mutaci českého webu“.
Pokud je vše udělané dobře, prostě používá německý web.
Ručně, automaticky, nebo někde mezi?
Asi nepřekvapí, že nemám univerzální odpověď.
U malého webu může být nejrozumnější několik ručně vytvořených jazykových stránek. U rozsáhlejší prezentace dává smysl WPML nebo podobné řešení. U stovek produktů by bylo ekonomicky absurdní odmítat automatizaci. U několika klíčových stránek prémiového hotelu bych naopak považoval za škodu nechat celý proces bez lidské kontroly.
Technologie nám dnes umožňuje překládat rychleji a levněji než kdy dříve. To je skvělé.
Nemusíme ale automatizovat všechno jen proto, že to automatizovat jde.
Možná je nejlepší kombinace nakonec docela obyčejná: WordPress drží strukturu, WPML hlídá vztahy mezi jazyky, AI pomáhá s první verzí a člověk se stará o to, aby výsledek dával smysl.
A když se potom německý návštěvník z Drážďan podívá na web hotelu v Karlových Varech, najde přesně to, co hledal, a rezervuje si víkendový pobyt, nemusí vůbec tušit, kolik databázových vztahů, překladů, hreflangů a drobných rozhodnutí tomu předcházelo.
Což je vlastně nejlepší možný výsledek.
Host přijede do Karlových Varů.
A WPML může zůstat tam, kde je mu nejlépe.
V administraci WordPressu.